Ohlášený macOS 13 nově umožní na strojích s Apple Silicon celkem zajímavou věc: spouštění x86_64 binárek ve virtuálních strojích s ARM Linuxem.
Dle dokumentace je jasné, že se nejedná o zpřístupnění možnosti virtualizace celých x86_64 systémů, musí se skutečně jednat o nativní distribuci pro ARM. V ní je následně pomocí VirtioFS přimountován speciální sdílený adresář s Rosettou (JIT překladač, který má na starosti spouštění intelovských binárek v macOS) a ta je zaregistrována jako handler pro x86_64 ELF formát. Jsou-li k dispozici všechny nezbytné dynamicky linkované knihovny, jsou nadále x86_64 binárky z uživatelského hlediska stejně funkční, jako ty nativní.
Zdroj:
Pod Linuxem existuje hned několik řešení, která se pokouší o totéž (Hangover, Box86, Box64) a která půjdou i v přímo běžících systémech (tj. bez virtualizace pod macOS) a hlavně i na nejablečném hardware. Nicméně troufnu si říct, že žádné zatím asi nebude tak funkční, jako prověřená Rosetta.
Distribuce založená na FreeBSD, která cílí zejména na uživatele macOS, kteří z nějakého důvodu chtějí tento systém opustit a přesto si i nadále připadat jako doma, vyšla v nové verzi pět měsíců po vydání verze předchozí. Systém je založen na FreeBSD 12.2, co se GUI týká tak to je postaveno na vlastním souborovém manažeru Filer, který umí kreslit i pracovní plochu, a horní menu liště zvané prostě Menu (obojí založeno na Qt respektive PyQt). Zajímavým přístupem je, že vše se bootuje z read-only obrazu, takže systém nelze běžným používáním poškodit, aplikace se pak spouští z balíků AppImage.
Zdroje:
Že se někdo snaží udělat operační systém pro odpadlíky z jablečné víry je velmi pěkné. Že to (záměrně) nepojali jako pouhé téma pro již existujícího okenního správce a neforknuli některou z tisíců linuxových distribucí, je ještě hezčí. Nicméně jsou si jisti tím, že nějakého uživatele Macu přesvědčí systém, který má coby hlavní webovou prezentaci repozitář na GitHubu a generovanou dokumentaci? Ano, je to povrchní - ale tady se bavíme o Apple a lidech, kteří jeho produkty používají...
Při včerejší keynote Apple uvedl nový 24" iMac, který - stejně jako předtím MacBook Air, 13" MacBook Pro a Mac Mini - má už procesor vlastní provenience, tedy Apple M1. Technické specifikace se, jako v případě strojů s Apple Silicon ostatně vždycky, nepouštějí u procesoru do žádných zvláštních detailů, jisté je pouze to, že jde o stejný čip s 4 pomalými, 4 rychlými, dle konfigurace 7 nebo 8 grafickými a 16 neurálními jádry. Zda fakt, že je umístěn v dosud největším a nejlépe chlazeném těle a počítači s nejsilnějším napájecím adaptérem (143 W) znamená, že je taktován nějak významně výše, oficiální parametry neuvádí. Co tedy uvádí?
Společně s iMacem byl uveden nový iPad Pro, který má odteď podstatně lepší displej a hlavně také procesor M1, takže výkonově není rozdíl mezi nejvyšším modelem tabletu a stolními počítači.
Zdroje:
Apple včera opsal hned několik kruhů. Na začátku 90. let vzali neznámý desktopový procesor zvaný ARM a udělali z něj velmi známý procesor mobilní. Před pár měsíci z něj opět udělali desktopový a jelikož mu ale zůstala výborná spotřeba, zase ho nasadil i do zařízení mobilního. To není nic nového, i legendární PowerPC G3 bylo odvozeno od mobilního procesoru 603, přesto podávalo výkony lepší než desktopová konkurence od Intelu.
Osobně nemám jediný důvod kupovat si někdy ještě stolní počítač od Apple, jejich operační systém mi přestal vyhovovat už před řadou verzí a beru ho jen jako jeden z kanálů, kterým společnost nabízí služby, které nepoužívám. Nicméně po včerejšku bych minimálně neměl problém s iPadem Pro. Pokud na stolních počítačích M1 konkurenci válcuje, byť ta má možnost u svých procesorů používat varianty s mnohem větším příkonem, jak si asi povede konkurence tabletová, kde zákony fyziky nelze tak snadno obejít? Před deseti léty Steve Jobs ohlásil začátek post-PC éry. Řekl bych, že teď teprve pořádně začíná...