Minulý týden proběhl v kalifornském San Jose Open Compute Project Global Summit a společnost Raptor Computing Systems na něm prezentovala své plány pro rok 2024, respektive pro jeho druhou polovinu.
Světlo světa by měla spatřit primárně serverová základní deska s dvěma paticemi v nichž budou procesory dle specifikace Power ISA 3.1, ovšem tyto procesory nebude dodávat IBM, ale relativně neznámý fabless výrobce procesorů Solid Silicon. Dle stejné specifikace je vyráběn i Power10, ovšem jeho použití Raptor CS vyloučil již před několika lety, obsahuje totiž části, které se neobejdou bez binárních blobů.
Procesor pro tuto serverovou desku je označován jako S1, měl by podporovat PCIe 5.0 a DDR5, taktován bude mezi 3 a 4 GHz, počítá se v základním modelu s 18 jádry a každé z nich bude moct zpracovávat 4 vlákna zároveň. Možnost běžet jak v little-endian tak v big-endian režimu zůstane zachována. Výrobní technologie a příkon/spotřeba nejsou známy, ostatně nikde ani nebylo uvedeno, kdo vlastně bude procesor nakonec reálně vyrábět, Solid Silicon bude pouze navrhovat a výrobu někde objednávat. Přímo na procesoru se bude nacházet i BMC, postavené na procesoru X1, což bude také procesor dle Power ISA 3.1, jen menší, jednodušší a vybavený DDR3 pamětí.
Zdroje:
POWER9 stroje se dočkají skutečných nástupců, tedy pokud všechno klapne. Cena ale určitě nebude přívětivá. Blackbird stojí v EU aktuálně kolem pěti tisíc eur; Talos II, není-li v akci, stojí více než šest tisíc eur. Oba přitom mají procesory od IBM, které jejich vývoj a výrobu realizovalo primárně pro své systémy, takže náklady mohlo rozpustit mezi větší počet kusů. Pokud tady Solid Silicon bude čipy dělat jen pro Raptor, cena dramaticky vzroste a nedivil bych se, kdyby levnější modely stály dvojnásobek toho, co dnes.
V první půli ledna IBM oznámilo, že ve třetím a čtvrtém kvartálu postupně přestane nabízet většinu svých serverů založených na procesorech POWER9. Nová generace založená na POWER10 byla již prakticky u všech představena, pro společnost tedy přestává mít význam nabízet i tento hardware.
Jak ve své analýze uvádí server IT Jungle, může to být způsobeno tím, že dochází skladové zásoby samotných procesorů a jelikož s jejich výrobcem, tj. GlobalFoundries, se IBM opakovaně soudilo, zavřelo si tím okno pro objednávku dalších kusů. POWER10 vyrábí pro IBM Samsung, prozatím výtěžnost není zrovna dobrá a tak IBM chce všechnu energii nasměrovat právě tam.
Zdroje:
Můj POWER9 se ze stolu nikam zmizet nechystá, rozhodně ne v několika dalších letech, ale to, že zmizí z komerčního světa, je neklamnou známkou toho, že už je to procesor minulosti. A vzhledem k tomu, že POWER10 není (snad pouze prozatím) open hardware od A do Z, je dost možné, že to znamená konec pracovních stanic této architektury.
Vzhledem k tomu, že .NET 7 a Windows 11 jsou zejména ve znamení dalšího pokusu Microsoftu o průnik na architekturu ARM/Aarch64, poněkud zapadlo, že od této verze běží framework i na linuxových serverech platformy POWER. Již takřka před měsícem to bylo oznámeno na webu IBM, největšího producenta počítačů této architektury a zároveň jejího hlavního autora.
Portováno bylo:
Rychlosti běhu nebyla prozatím předmětem optimalizace, takže nemusí .NET dosahovat stejných výkonů jako na jiném podporovaném železe, nicméně dobrou zprávou je, že jde o upstream port přímo od MS, takže je možné překládat bez dalších úprav přímo z oficiálního zdrojového kódu z GitHub repozitáře.
Zdroj:
Jako vždy u alternativních platforem zamrzí absence portu alespoň jednoho GUI toolkitu. Přitom například MAUI běží na počítačích, telefonech či chytrých televizích, takže na POWER by jistě bylo také možné ho portovat. IBM (a nejen IBM) má však POWER jen jako serverovou platformu, takže na port GUI nebyl pravděpodobně vyvíjen žádný tlak. Otázkou je, zda alespoň alternativní toolkity (např GTK#) půjdou bezproblémově používat.
Operační systémy, které pro svůj hardware založený na POWER architektuře píše přímo IBM, využívají po většinu své exitence tagování paměti. Jedná se o techniku, která umožňuje přiřazovat metadata k oblastem paměti a tak rozdělit data v ní uložená například na spustitelná a nespustitelná. Podpora pro to existuje přímo v instrukční sadě, bohužel ale jde o její proprietární nezdokumentovanou část, takže až dosud nikdo další neměl šanci tagování použít.
Hugo Landau na základě zjištění Jim Donoghua publikoval postup včetně ukázky zdrojového kódu, jak tagování zprovoznit i mimo IBM i System. Procesor musí běžet v big endian módu, musí být deaktivováno Radix MMU a v Machine State Registru musí být nastaveno Tags Active.
Zdroje:
Tagování paměti se řeší na všech platformách, je dobré vědět, že POWER nezaostává, ba naopak, že tady udával směr už před lety. Praktické využití je ale momentálně sporné, už jen proto, že drtivá většina systémů na POWER mimo svět IBM běží v little-endian módu.
IBM oznámilo uvedení prvního serveru s novou generací Power procesorů, IBM E1080. Je založen na patnáctijádrovém procesoru Power10 (jedno jádro z fyzických šestnácti je kvůli zvýšení výtěžnosti vypnuto), vyrobeném Samsungem 7nm technologií. Každé jádro je SMT-8, tedy celý procesor v jednom okamžiku umí zpracovávat až 120 vláken, přičemž takty se pohybují mezi 3.55 a 4 GHz. Těchto procesorů lze osadit až šestnáct, což dohromady dává 240 fyzických jader a 1920 vláken. Do maximální konfigurace lze osadit až 64 TB RAM.
Proti předchozí generaci server nabízí například pětinásobné zrychlení v oblasti AI nebo 2.5x zrychlení při AES šifrování
Zdroj:
Až jednoho dne bude open-sourcován i řadič paměti a bude tak možné na podobné bestii postavit pěkný domácí desktop, bude IBM mít moji plnou pozornost. Do té doby zůstávám u „předchozí generace Power procesoru“.
V první půli července volné sdružení několika osob nazvané Libre-SOC, jehož primárním cílem je vytvořit kompletně otevřený návrh CPU, GPU a VPU, ve spolupráci s Chips4Makers a Pařížskou univerzitou a za finanční podpory NLnet Foundation poslalo do výroby vlastní návrh procesoru založeného na OpenPOWER architektuře. Po více než dvanácti letech tak nový čip této architektury vytvořil i někdo jiný, než IBM.
Procesor implementuje OpenPOWER ISA v3.0B a bude vyráběn 180nm technologií u TSMC. Tato technologie je sice zhruba dvacet let stará, pro tento typ SoC ale postačuje.
Zdroje:
Chvíli mi trvalo, než jsem se RSS čtečkou po dovolené prokousal až na konec a ona je tam takováhle perla! Má oblíbená architektura má nový přírůstek!