Tomáš Matějíček, autor linuxové live (mini)distribuce Slax, na svém blogu oznámil vydání nové experimentální či přesněji prototypové verze, která je po pěti letech opět založena na Slackware, tentokrát v aktuální verzi 15. Ten byl v roce 2017 u Slax 7 vyměněn za Debian, nicméně jelikož se už nějaký čas jako destop nepoužívá KDE, ale mnohem lehčí prostředí s FluxBoxem, autor se rozhodl sestavit i verzi nad nedávno vydanou patnáctkou.
Žádné konkrétní přísliby do budoucna ohledně ní učiněny nebyly, s výjimkou toho, že autor podmiňuje budoucí udržování obou verzí paralelně ve stejně aktuálním stavu alespoň tisícovkou podporovatelů na Patreonu. Ti jsou zatím také jediní, kdo si tento prototyp mohou stáhnout.
Zdroj:
Live distro jsem na nic nepoužil už roky, ale je vždycky hezké vidět, že někde někdo bere Slackware jako relevantní možnost.
Ohlášený macOS 13 nově umožní na strojích s Apple Silicon celkem zajímavou věc: spouštění x86_64 binárek ve virtuálních strojích s ARM Linuxem.
Dle dokumentace je jasné, že se nejedná o zpřístupnění možnosti virtualizace celých x86_64 systémů, musí se skutečně jednat o nativní distribuci pro ARM. V ní je následně pomocí VirtioFS přimountován speciální sdílený adresář s Rosettou (JIT překladač, který má na starosti spouštění intelovských binárek v macOS) a ta je zaregistrována jako handler pro x86_64 ELF formát. Jsou-li k dispozici všechny nezbytné dynamicky linkované knihovny, jsou nadále x86_64 binárky z uživatelského hlediska stejně funkční, jako ty nativní.
Zdroj:
Pod Linuxem existuje hned několik řešení, která se pokouší o totéž (Hangover, Box86, Box64) a která půjdou i v přímo běžících systémech (tj. bez virtualizace pod macOS) a hlavně i na nejablečném hardware. Nicméně troufnu si říct, že žádné zatím asi nebude tak funkční, jako prověřená Rosetta.
Vývojář Krzysztof Śmiechowicz známý pod přezdívkou deadwood vydal novou verzi svého runtime, určeného pro běh aplikací původně vyvinutých pro Amigu i pod jinými operačními systémy jiných platforem.
AxRuntime, vydaný poprvé takřka přesně před dvěma lety, je založen na AROS ABI a umožňuje rekompilovat zdrojové kódy programů psaných v některém z existujících Amiga API a frameworků pro Linux bez dalších úprav. Otestovaných programů je zatím nevelká řada, ale jde jak o menší nástroje, tak o komplexnější aplikace - za všechny jmenujme třeba Final Writer 7 či WookieChat.
Právě vydaná verze přináší podporu Windows Subsystem for Linux 2 ve Windows 11, kde je umožněn i běh GUI aplikací.
Zdroj:
Obdivuju autory podobných knihoven a nástrojů. Nesdílím jejich předpoklad, že umožnění běhu amigáckých (či jiných) aplikací pod Linuxem přitáhne víc zájemců k platformě nebo že zvýší zájem o vývoj nového software pro platformu. Průměrnému linuxovému uživateli či vývojáři je Amiga ukradená a když už, vystačí s UAE, aby si mohl zahrát Putty Squad. O to víc ale obdivuju autory podobných knihoven a nástrojů, že to ještě nevzdali.
Jedna z přednášek na proběhnuvší konferenci FOSDEM 2022 upozornila na existenci existenci projektu, jehož cílem je tvorba emulátoru schopného spouštět 32-bitový a 64-bitový x86 binární kód na procesorech AArch64. FEX-Emu, jak se emulátor jmenuje, cílí zejména na možnost spouštění her, je tedy optimalizován hlavně na rychlost. Aby běžel co nejrychleji, používá JIT a pro urychlení vývoje prozatím z dle autorů ohromně rozsáhlé instrukční sady x86/x86_64 podporuje vše jen do úrovně SSE4.1 - další sady jako SSE4.2, AVX, AVX2 se chystají v budoucnu. Co se ale nechystá a chystat nebude je podpora 16-bitového kódu, na ten je dle autorů už rychlých emulačních prostředků dostatek. Hry, které v x86/x86_64 verzi existují i pro Linux mohou těžit z toho, že u kernelu ve verzi 5.0 a vyšší je většina systémových volání volána přímo, bez emulace, takže nedochází ke zpomalení proti původní verzi.
Zdroje:
V podstatě jde o takovou open-source verzi Apple Rosetta 2 či x86/x86_64 emulace na Windows on ARM. Pokud se v budoucnu ARM respektive AArch64 rozšíří i mimo pole mobilů, tabletů, SBC a serverů, pak takový kód bude zapotřebí a je dobře, že se mu někdo věnuje.
Pouhých 21 dnů bylo mezi vydáním Slackware release candidate 3 a ostrou patnáctkou, tedy tři týdny. To jen svědčí o tom, že šlo skutečně o velmi dokončené dílo a pilovalo se už jen minimum drobností. Nyní je ale dopilováno a dle některých linuxová distribuce udělaná hned napoprvé správně má po takřka šesti letech novou stable verzi.
Za šest let se toho ve světě Linuxu změnilo opravdu hodně, což lze ilustrovat například na těchto změnách, které se udály proti verzi předchozí, tedy 14.2:
Patrick Volkerding ve svém komentáři k vydání uvádí, že to nejhorší při modernizaci stable větve bylo už pravděpodobně vykonáno, takže 15.1 a další desetinkové verze budou přicházet v pravidelnějších a zejména kratších intervalech, než tomu bylo u 14.x.
Zdroje:
A je to tady. Stahuju instalační ISO a za chvíli už to poběží. Proti slackware-current to není až tak revoluční, na druhou stranu ze stále se měnícího current na stable verzi rád přejdu, minimálně bude míň potíží se slackbuildy.
Jedna z posledních opravdu malých linuxových distribucí po dvou letech vydává novou verzi. Na konceptu operačního systému, jehož ISO obraz v live verzi s lehkým grafickým prostředím FLWM má velikost 21 MB se ani teď nic nemění, aktualizované jsou zejména komponenty z nichž se skládá:
I nadále existuje ve třech verzích:
Hlavní podporované platformy jsou x86 a x86_64, existují ale i experimentální verze pro ARM, konkrétně armv6, armv7, armv7l a aarch64.
Zdroje:
TinyCore je skvělé. Když člověk vidí, co vše se vleze do pár desítek megabajtů, říká si, k čemu ostatní potřebují desítky gigabajtů.